Jaroslav Bican: Řešení evropské dluhové krize – škrty nebo růst?

Podrobnosti

20.5.2012

V Evropě dochází ke změně. Namísto škrtů se má podporovat růst. Ukázalo se totiž, že důraz na úsporná opatření podvazoval ekonomiku, a tím pádem jen prohluboval zadlužení států.

Ty se ocitaly v recesi, jejich příjmy klesaly, nezaměstnanost stoupala, a tím pádem rostly i sociální výdaje. A dluh ne a ne zkrotit. Nyní se s nadějí vzhlíží směrem k prorůstovým opatřením. Nejsou ale stejně slepou uličkou jako škrty?

Jednou z příčin současné krize bylo to, že státy předpokládaly, že jejich ekonomiky budou růst stále stejnou (popř. větší) rychlostí než doposud. Když se tato domněnka později ukázala jako mylná, dluhy se pro státy stávaly větší a větší přítěží. Investoři začali pochybovat o jejich splacení a přestali státům půjčovat. V tu chvíli musely nastoupit záchranné akce, ať už v podobě Evropského fondu finanční stability či Evropské centrální banky, která nejprve sama začala dluhopisy států kupovat a později poskytla bankám tříleté půjčky s nízkým úrokem v objemu skoro bilion eur, za které si pak banky mohly státní dluhopisy samy pořizovat. Na oplátku byly vlády tlačené k zavádění úsporných opatření a ke snižování rozpočtových schodků. Tato politika ale vedla jen k prohloubení krize.

V tuto chvíli by měla nastoupit prorůstová opatření. Pokud by se mělo jednat o prostředky, které se vynaloží na podporu zaměstnanosti, různých investičních projektů, infrastruktury apod., nedovedu si představit, že by mohly mít nějaký dlouhodobý efekt. Sice na chvíli vytvoří iluzi růstu, ale až se vynaložené finance proženou ekonomikou, budeme na tom opět stejně, jako jsme dnes, resp. ještě o něco hůře. Prorůstová opatření by samozřejmě mohla mít i systémovější podobu. Například pokud by se vytvořilo prostředí, které je příznivější pro ekonomickou aktivitu samotných obyvatel. Jde o to, aby se malí a střední podnikatelé nebáli nových projektů a nápadů, rozvíjeli se a mohli se stát tahounem ekonomiky.

Obávám se ale, že jako celek je sázka na růst a samotná představa růstu jako řešení současné evropské krize chybná. Růst, který by pomohl zkrotit současné dluhy, by musel být obrovský. Tak velký, že bez dopingu dalšími a dalšími investicemi a finančními injekcemi ho nelze dosáhnout. Jejich výsledkem by sice byl růst ekonomiky, ale zároveň i růst dluhu, který vždy bude o něco větší.

Hlavní problém podle mne spočívá v tom, že současná ekonomika je nastavená tak, že se bez dluhů neobejde. Aby se její kola mohla točit, je potřeba, aby lidé, státy a firmy utráceli a investovali. K tomu jsou třeba peníze, které nelze vzít jinde než od bank, které je vytvoří prakticky z ničeho pomocí systému tzv. částečných rezerv. Takovéto peníze vznikají z dluhu. Bez nich by přitom ekonomika zkolabovala. Zároveň nesmíme zapomenout na to, že dlužníci musí kromě prostředků na splacení dluhu vyprodukovat i peníze na uhrazení úroku.

Ekonomika je tedy poháněná tím, že ti, co si půjčují, jsou tlačeni k tomu, aby více produkovali, aby mohli platit své dluhy i s úroky. K tomu, aby je mohli platit, se ale musí rozvíjet a investovat. To se neobejde bez toho, aby si více půjčovali. Je jen otázka času, kdy se celý systém zasekne. Nelze se rozvíjet a investovat donekonečna. Buď se vyčerpají trhy, na které je možné expandovat, anebo přírodní zdroje.

Co z toho plyne pro současnou evropskou dluhovou krizi? Nedivil bych se, kdyby se ve snaze, aby se ekonomika a celý tento strojek na dluhy a peníze nezadrhl, staly centrální banky pomyslným přístrojem, který drží pacienta při životě. Čím více peněz banky vytvoří, tím více bude dříve či později růst inflace. Ta bude požírat dluhy států, ale vedle toho i úspory obyvatel a zároveň také platy a důchody. Kvůli tomu poroste sociální napětí a stále častěji budeme svědky občanských nepokojů. Přitom bez stále větších a větších dluhů dnešní ekonomika v současné podobě fungovat nemůže.

Text poprvé publikoval web Českého rozhlasu 6. Další komentáře z této stanice si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.