Solidární rezoluce XVIII. sjezdu ČSSDSD ve prospěch bojující španělské demokracie (1937)

Napsal Antonín Hampl

Sjezd československé sociálně demokratické strany dělnické, konaný ve dnech 14. -17. května 1937 v Praze, vzpomíná Vašeho hrdinného zápasu a posílá Vám své vroucí pozdravy s přáním nejlepšího úspěchu. Váš zápas, který je doprovázen největšími sympatiemi a podporou dělnictva celého světa, musí budit úctu u všech lidí spravedlivých a pokrokových.

Vy a Vaše vlast byli jste napadeni proto, že Vaše legální vláda, prosycená duchem spravedlnosti a pokroku, byla nebezpečná starým rodovým a majetkovým výsadám.

Věříme proto ve Vaše vítězství, protože Vaše věc je spravedlivá a čistá. Věříme, že zůstanete pevní a nepřemožitelní.

Budiž nehynoucí sláva všem padlým hrdinům vládního vojska španělského i španělské milice! S úctou a obdivem vzpomínáme Vás všech v zákopech a u všech druhů zbraní, zdravíme také Vaše velitele a buďte ujištěni, že socialistické dělnictvo v Československu bude i nadále věrně plnit své povinnosti, které převzalo vůči Vám.

Zdar svobodnému Španělsku demokratickému, sociálně spravedlivému, zdar Vašim dalším zápasům s nepřáteli španělského lidu. (Bouřlivý potlesk. Přítomní usedají.)

In: Protokol osmnáctého řádného sjezdu Československé sociálně demokratické strany dělnické ve

dnech 15., 16., 17.k větna 1937 ve Smetanově síni Obecního domu hlavního města Prahy, Praha

ÚVV ČSSDSD 1937, s. 14.

O dějinách boje proti fašismu rozšířila předlistopadová odborná makulatura (slovo literatura je v tomto případě v drtivé většině případů nadnesené a takto získané údaje zastarávaly vlastně s datem svého otištění) celou řadu mýtů, mj. o kompromisnictví a nerozhodnosti Československé sociálně demokratické strany dělnické a v jejím rámci pak o údajně nemožném a duchu času nedostačujícímu Hamplovu vedení. Jako obvykle i tady byla smíchána fakta a polopravdy do jedné velké, těžko rozluštitelné změti. Přidržíme-li se však dostupných a bezpečně ověřitelných pramenů a skutečností, objeví se podstatně korigovaný obraz. Na půdě nadstranických občanských iniciativ, Společnosti přátel demokratického Španělska a Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku, jejichž předsedy byli přední sociální demokraté programatik a myslitel Josef Fischer (1891-1945), hlavní autor druhoodbojového programu Za svobodu, a Emanuel Viktor Voska (1875-1960), blízký Masarykův prvoodbojový spolupracovník a zdatný zpravodajec, pozdější politický vězeň padesátých let, došlo k prolínání veškeré levice (řečeno dobovou kominternovskou stalinisticko-komunistickou hantýrkou, komunisté tu působili ruku v ruce se sociálfašisty) a jednali tak zjevně s plným vědomím a souhlasem nejen vedení strany, ale i jejího vůbec nejvyššího orgánu, sjezdu. Voskovo jméno navíc může – lze se odvážit tohoto dohadu – naznačovat i jisté souznění Hradu, jinak vázáného kompromisními postoji Paříže a Londýna. Ojediněle se v této souvislosti objevují i zmínky o sociálně demokratických interbrigadistech. Takto získané kontakty se potom plně zúročily při vzniku manifestu VĚRNI ZŮSTANEME (1938), vzniku Ústředního národního revolučního výboru, poprvé, byť krátce sjednocujícího veškerý domácí odboj (1941), ale také – tragicky a rovněž nevratně – při tzv. výrobě politických procesů padesátých let a neblaze proslulého dalšího stalinistického propagandistického hanlivého výrazu téže doby – sociáldemokratismu.

Jiří Malínský

13. 7. 2010